Jak častý sex je zdravý a kdy už jde o nymfomanii?

Zatímco pro někoho je sex pouze velmi občasná činnost, jsou tací, kteří by bez něj nevydrželi ani jeden den. Otázka „kolik sexu je normální“ nemá jednoduchou ani univerzální odpověď. Sexuální potřeby se výrazně liší podle věku, zdravotního stavu, hormonální hladiny, osobnosti i kvality vztahu. Přesto se v této souvislosti často objevuje pojem nymfomanie, který bývá používán nepřesně a zatížený řadou mýtů. Povíme si blíže o rozdílu mezi zdravou sexuální chutí a problémovým chováním, které může signalizovat hypersexualitu.

Neexistuje „normální“ frekvence sexu

Zdravá frekvence sexu není daná číslem. Pro někoho je přirozené mít sex několikrát týdně, jiný je spokojený s jedním stykem za měsíc. Rozhodující není množství, ale to, zda je sexuální život dobrovolný, uspokojivý a v souladu s potřebami všech zúčastněných. Pokud sex přináší radost, uvolnění a nezasahuje negativně do ostatních oblastí života, lze ho považovat za zdravý bez ohledu na četnost. U každého je to tedy trochu jiné. Pravidelný sex má pozitivní vliv na fyzické i psychické zdraví. Podporuje uvolňování hormonů, jako jsou endorfiny a oxytocin, které přispívají k lepší náladě, snížení stresu a posílení partnerské vazby. Může také zlepšovat kvalitu spánku, podporovat imunitní systém a přispívat k lepšímu vnímání vlastního těla. Tyto přínosy však platí tehdy, pokud je sexuální aktivita dobrovolná a není zdrojem tlaku či úzkosti.

Kdy vysoká sexuální potřeba není problém

Vysoká chuť na sex sama o sobě není známkou poruchy. Někteří lidé mají přirozeně vyšší libido a jsou s tím v souladu se sebou i svým okolím. Pokud takový člověk dokáže své chování ovládat, respektuje hranice partnerů a sex nenarušuje jeho práci, vztahy ani zdraví, nejde o patologický stav. Společenské předsudky často vedou k tomu, že je vysoká sexuální aktivita posuzována přísněji u žen než u mužů, což přispívá k nesprávnému používání pojmu nymfomanie.

Termín nymfomanie se dnes v odborné literatuře považuje za zastaralý a stigmatizující. Moderní psychologie používá spíše pojem hypersexualita nebo kompulzivní sexuální chování. Nejde o to, kolik sexu člověk má, ale jaký vztah k sexu má. Problém nastává ve chvíli, kdy je sexuální chování nutkavé, obtížně ovladatelné a slouží spíše k úniku od emocí než k prožitku potěšení.

Nymfomanka a nymfoman? Kdepak, nepleťte si pojmy

Ženám posedlým sexem se často říká nymfomanky. Jak je to ale u mužů? Nic jako nymfoman neexistuje, protože jde o pojem, který se váže k ženám. V případě mužů se užívá pojem satyriáza a muž je tedy satyriatik. Jelikož jsou oba tyto pojmy matoucí, dnes je mnohem snadnější mluvit v případě obou pohlaví o hypersexualitě.

Varovné signály problémového sexuálního chování

Hypersexualita se může projevovat tím, že sex nebo sexuální fantazie ovládají myšlenky většinu dne, člověk opakovaně porušuje vlastní hranice nebo hodnoty a přesto v chování pokračuje. Sex může negativně ovlivňovat pracovní výkon, partnerské vztahy nebo vést k rizikovému chování bez ohledu na následky. Typické je také to, že uspokojení je krátkodobé a rychle se dostavuje pocit prázdnoty, studu nebo viny. Kompulzivní sexuální chování může souviset s jinými psychickými obtížemi, jako jsou úzkosti, deprese, trauma nebo poruchy sebekontroly. V některých případech hraje roli i neurochemie mozku, například narušené fungování dopaminového systému. Sex pak funguje podobně jako jiná návyková chování, ne jako zdroj radosti, ale jako prostředek ke zvládání nepříjemných stavů.

Klíčem je rovnováha a soulad

Zdravý sexuální život není o počtech ani statistikách, ale o rovnováze, dobrovolnosti a psychické pohodě. Vysoká chuť na sex není nemoc, pokud je prožívaná svobodně a bez negativních důsledků. Problém začíná tehdy, když sex přestává být volbou a stává se nutkáním. Pak je třeba zvážit, jestli dokážete s problémem bojovat sami nebo jestli vyhledat pomoc psychologa, sexuologa nebo psychoterapeuta. Skvělou volbou jsou také erotické masáže, které vám ukážou skutečnou hloubku erotiky, která se neopírá jen o rychlé uspokojení.